Odkaz starého stromu

Stromy v našich zahradách.

Sázeli je naši otcové, dědové a generace před námi. Dávaly jim své plody, chránily je svým stínem a mnohdy se obětovaly a při bouřce chránily jejich obydlí. Staré stromy, pod kterými jsme si hráli, vyrůstali a stárli s nimi. Ani jsme si nevšimli, že se za náš život zvětšily a koruny se jim rozrostly.

Všechno jednou skončí a tak i stromy mají svou životnost. Přestanou plodit, uschnou, rozlomí je prudký vítr při bouřce, nebo je rozštípne blesk.

Jak se vyrovnat s faktem, že ten NÁŠ strom budeme muset porazit a dřevo třeba spálit?

Dejte tomuto odkazu našich předků, tomu kmenu bez budoucnosti ještě šanci. Nechte jeho odkaz žít v jiné formě. Socha z kmene vám bude i nadále připomínat ten hezký strom a lidi kteří jej zasadili. Socha v podobě něčeho co máte rádi a je vám blízké.

Tak tomu bylo i v případě Gábiny a jejich ořešáku, ze kterého vznikla socha v podobě vlka.

Vlk jako strážce jejich obydlí. Ano, první ochočení vlci hlídali obydlí svých pánů.

Snad má teď Gábina a její rodina klidnější spánek. 🙂

P.S. Nakrm vlka čím chceš, stejně čichá k lesu.